Problémy systému dávek, daní a exekucí

Současný systém dostává část lidí v exekuci či insolvenci do situace, kdy je ekonomicky nevýhodné (a někdy zcela neudržitelné) vstoupit do zaměstnání – nebo přijmout lépe placené legální zaměstnání, které by umožnilo splácet dluhy.

• V exekucích je přes 630 tisíc osob, oddlužením prochází dalších téměř 100 tisíc osob. I jen jednoduché srovnání těchto čísel s počty nezaměstnaných a počty příjemců dávek ukazuje, že velká část těchto osob nečerpá dávky a pracuje. Vzhledem k nízkým nezabavitelným částkám je zřejmé (a všeobecně tolerované), že jsou částečně odkázáni na neformální příjmy.
• Finanční udržitelnost nástupu do legálního zaměstnání se týká zejména dlouhodobě či opakovaně nezaměstnaných (cca 35 tisíc osob v polovině roku 2024, ČSÚ), mezi nimiž je pravděpodobně vysoký podíl osob s exekucemi. Jde o klíčovou cílovou skupinu aktivní politiky zaměstnanosti.
• Pro ty, kteří chtějí pracovat legálně, je často nejvýhodnější pracovat za nízkou mzdu. Je to proto, že s navýšením příjmu rychle klesá podpora, nezabavitelná částka ovšem roste pomaleji. Nízká mzda pak neumožňuje splácení dluhů ani insolvence.
• Nemožnost pokrýt dlouhodobé potřeby bez nutnosti neformální práce („na černo“) se týká naprosté většiny osob v exekuci a insolvenci, i přesto že většina dnes dávky nečerpá.

• Česko má v rámci zemí OECD jeden z nejnižších podílů obecních a sociálních bytů. Většina lidí s nízkými příjmy je tedy odkázána na komerční nájmy, které mohou být často vyšší než v uvedeném příkladu (viz Cenová mapa MMR). Lidé v situaci jako paní v příkladu obvykle nemají možnost sehnat lepší bydlení, naopak paní má velké štěstí, že přes Městskou nájemní agenturu sehnala byt s levnějším nájmem, než je tržní hladina.
• DSSP byla plánována tak, že lidé, kteří nejsou zranitelní, mají mít nižší dávky na bydlení, protože mají nižší strop pro uznání nákladů na bydlení (tzv. normativní nájem). Toto měl kompenzovat pracovní bonus.
• Zatížení exekucemi a zdlouhavý proces řešení invalidity je poměrně běžnou zkušeností lidí v podobné situaci. Při ztrátě bydlení se celý proces vrátí na začátek kvůli nutné změně priorit.

V České republice trápí energetická chudoba přibližně 600 000 domácností, jedná se tedy o systémový celospolečenský problém. Tento problém nesouvisí primárně s rostoucími cenami bydlení („krizí bydlení“), ale s dopady vysokých cen energií na nízkopříjmové domácnosti, v tomto případě zejména domácnosti nízkopříjmových vlastníků. Tito lidé často žijí ve starých energeticky náročných domech a není již v jejich silách (či finančních možnostech) dosáhnout významnějšího snížení výdajů na vytápění.

• Energetická chudoba a zranitelnost vůči ní je zároveň rozložena napříč Českou republikou velmi nerovnoměrně. Jak ukazuje mapa vytvořená v rámci projektu TAČR Příčiny a prevence energetické zranitelnosti (TQ01000302), zranitelnost vůči energetické chudobě souvisí s finanční situací domácností v daném okrese, ale i s klimatickými podmínkami a kvalitou zateplení.
• V rámci DSSP je u lidí s příjmy z důchodu či zaměstnání do výpočtu dávek místo skutečných nákladů automaticky započítána částka tzv. energetického paušálu. Ten je u seniorů (tzv. zranitelných domácností) vyšší – ale ani v této vyšší částce nemusí pokrývat skutečné náklady. Do ohrožení se tak dostávají i lidé, které dávkový systém vnímá jako ty, kdo potřebují vyšší ochranu.
• Výše paušálu je navíc nižší, než byl původní ministerský návrh (schválením poslaneckého návrhu poslance Martina Dlouhého), a není valorizována.
• Schopnost dávek reagovat na vysoké náklady na energie u nízkopříjmových domácností je přitom zvlášť podstatná v kontextu současné geopolitické situace, kdy dávky představují jediný přímý nástroj ochrany, protože například Sociální klimatický fond neposkytuje přímou finanční pomoc ohroženým domácnostem.

V programech pomáhajících domácnostem v bytové nouzi bylo za dobu fungování Housing First programů zabydleno odhadem téměř 2 000 domácností. ČR zároveň v roce 2025 schválila zákon o podpoře bydlení, který by toto číslo měl dále významně navyšovat.

• Reforma DSSP (schválená ve stejném období) převrací naruby mnohokrát prokázanou fungující logiku zabydlování, protože vyžaduje nejdřív stabilitu a práci a až potom umožňuje získat podporu s udržením bydlení.
• Pro jednotlivce, kteří nejsou zranitelní a nepracují, je DSSP velmi nízká a prakticky neumožňuje zaplatit ani bydlení a základní potřeby. Je to proto, že tito lidé mají nižší stropy na dávky na bydlení (nejsou zranitelní, pokud nemají invaliditu II. a vyššího stupně) a nevzniká jim nárok na pracovní bonus (protože nemají legální zaměstnání).
• Navýšení podpory je v DSSP možné buď skrz nalezení práce, nebo skrz vyřízení invalidity u chronicky nemocných lidí (uznání zranitelnosti). Oba tyto procesy ale mohou trvat okolo půl roku až roku, během kterých potřebuje klient či klientka bydlet, aby ho sociální služba mohla plnohodnotně podporovat.
• V této situaci se taktéž zásadně projevuje rozdělení jednočlenných a dvoučlenných domácností, protože jednočlenné domácnosti mají určený normativ, který zásadně neodpovídá reálným tržním cenám, na které jsou tyto domácnosti typicky odkázané.

• Přes protesty ubytovacích sociálních služeb pokračují úřady práce v praxi, kdy vnímají skupinu jednotlivců žijících na jednom pokoji azylového domu jako společnou domácnost. To výrazně ovlivňuje výši příspěvku (který je od základu správně nastaven na 80 % normativu v bytech) a způsobuje situaci, kdy klienti musí na azylový pobyt doplácet z částky životního minima.
• Snížení cen z běžné ceny cca 200 Kč na den je pak často v rozporu s pravidly stanovenými krajem, navíc by už tak podfinancovaným službám mohlo způsobit další finanční problémy.
• Problém je systémový – ze šetření Sítě aktérů pro domov vyplývá, že 38,5 % dotázaných azylových domů je dávka krácena pravidelně a 58 % občasně.